Slovenská spotřebitelská organizace informuje o tom, že čím dále na Východ, tím mají potraviny renomovaných značek horší kvalitu. Poprvé se obracím na Evropskou komisi a ptám se, je toto normální? Odpověď mě šokuje – máme prý jiné chutě a cenové nároky. Od této chvíle se zakousnu a už nepolevím…
Štrasburk, Brusel a Brno. Zde nakupuji 24 různých potravin a v moravské metropoli je nechávám testovat Mendelovou univerzitou. Vypadají stejně. Po rozbalení ale řada z nich po rozbalení vypadá a dokonce chutná jinak. Výsledky prezentuji v Bruselu, dávám ochutnávat místním úředníkům. Všichni se na mne dívají jako na blázna. Zatím.
První trefa do černého. Zdlouhavě, ale nakonec úspěšně přesvědčuji kolegy europoslance, že spotřebitelům čím dál více vadí rozdíly u výrobků stejné značky a stejného složení. Poprvé vyzýváme Komisi, aby se konečně rozhoupala a udělala celoevropský průzkum. Nic se sice neděje, ale od této chvíle mám v rukou trumf.
150 kilometrů. Tolik dělí Prahu od Drážďan, kde nakupujeme jogurty, konzervy, limonády a další, aby je několik týdnů důkladně zkoumaly laboratoře pražské vysoké školy technologické. Po hodině a půl jízdy autem se „zázrakem“ z lančmítu z vepřového masa stane plechovka s drůbežím separátem. A stojí dvakrát víc! Dostávám se do médií, zve si mne premiér Sobotka, země Visegrádu se dávají dohromady. Chceme v Bruselu dupnout, že takhle ne.
Obrací se na mne čím dál více lidí. Prý se liší i prací prášky, kosmetika, zubní pasty. Hledám důkazy a upozorňuji komisařku Věru Jourovou, chci srovnávací testy. Odpověď mne zklame, pro Komisi dvojí kvalita stále není téma. To se ale brzo změní.
Daří se mi ukrojit při porcování rozpočtu EU na rok 2018 peníze na celoevropské testování výrobků dvojí kvality. Jedna kapka v moři, ale důležitá. Úředníci z Komise zpozorní a já vím, že už se nebudou moci vymlouvat na to, že by rádi něco dělali, ale nemají za co.
No dobře, možná že se výrobky liší, ale co s tím?, ptají se mne v Bruselu. Pro radu jedu na Univerzitu Palackého do Olomouce. Zadávám zde studii, jejíž výsledky vydají za tisíc dosavadních analýz. Do Evropského parlamentu se vracím s několika variantami, jak docílit zákazu klamání spotřebitele dvojí kvalitou výrobků se stejným vzhledem. Přesně vím, čeho chci dosáhnout. Rozšířit černou listinu směrnice o nekalých obchodních praktikách. Dvojí kvalitu prostě zakázat.
Další úspěch! Vydupala jsem si v Evropském parlamentu zprávu, kterou chci vysvětlit, co je to dvojí kvalita a proč musí být zakázána. Přesvědčuji europoslance ze západních zemí (u některých z východu se mi to paradoxně nedaří), že nám diskriminace nevoní a jsme připraveni dát to najevo. Spouští se vlna, která už nejde zastavit. Některé firmy potají mění receptury, některé si ze sjednocení kvality dělají reklamu. Pro ty ostatní jsem připravila legislativní zákaz dvojí kvality výrobků.
Evropský parlament chce na základě mého textu zakázat rozdílné složení značkových výrobků, které se tváří stejně, ale ve skutečnosti se liší.Do zákona o nekalých praktikách prosazuji úplný zákaz dvojí kvality. Ať si firmy vyrábí, co chtějí. Pokud se ale značkové výrobky budou uvnitř lišit, musí to být spotřebiteli jasné na první pohled. Konec malých písmen na zadních stranách obalů.
Pro ministry průmyslu a obchodu zemí EU není dvojí kvalita téma. Přicházejí s textem, který dvojí kvalitu naoko zakazuje, ale výrobcům ve skutečnosti dává volné ruce k tomu, aby si rozdílné složení snadno obhájili. Přidává se Komise a nakonec i většina europoslanců od Německa na západ. Snaží se výsledek prodat jako sladkou tečku, já mám v ústech pěkně hořko. I toto sousto tak chutná na západě a východě jinak. Zatím.